Otevřený dopis na uctění 50 let prosby o odpuštění.

Německé biskupské konferenci.

Vážení pánové!

Před 50 lety, 18. listopadu 1965, v historické výměně dopisů s polskými biskupy jejich němečtí bratři napsali slavnou větu:

"V tomto všekřesťanském velmi lidském duchu, jsme vztáhnuli své ruce k sobě v lavicích končícího koncilu, udělujíce odpuštění a žádajíce o odpuštění."

Byla to žádost, která se setkala na německé straně s hlubokým porozuměním.

Tomu předcházel v polském dopise seznam pouze německých zločinů. Odpuštění německých zločinů proti polskému národu bylo šokující, velmi lidské křesťanské gesto polských biskupů. Ale jak je to s pravdivostí a důvěryhodností polských biskupů, když přijde na polské zločiny proti německému národu? Nepřímé přiznání polské viny na sebe nenechalo dlouho čekat.

Je ironií, že v postním pastýřském listu v roce 1966 vysvětlují polští biskupové: "Pán nám odpustil a bude nám odpouštět až do poslední hodiny našeho života. Řekli jsme, že žádáme o odpuštění . Má polský národ důvod žádat své sousedy o odpuštění? Určitě ne. Jsme přesvědčeni, že jsme po staletí jako národ nezpůsobili německému lidu politickou, ekonomickou a kulturní nespravedlnost. " To výrazně komplikuje upřímné vyrovnání. Pro "usmíření" mezi oběma stranami je zapotřebí poctivé přiznání viny na obou stranách.

Polský episkopát pak měl léta čas, toto prohlášení odvolat. Ale k odvolání nedošlo až do dneška. Nicméně, němečtí biskupové nad tím zavírají mlčky oči, ignorují fakta. Ale jejich polští bratří mluví umíněně o pravdivostí a poctivostí. Ani nebyl k odpoštění pořádán obřad, který by byl velmi nákladný. A jednají bez postižených.

Biskupové nepamatuji na to, že je zde ještě německá generace ovlivněná utrpením vyhnání, která očekává uznání svého utrpení, zločinů proti nim? Teprve když se toto změní, bude vidět skutečně křesťanské jednání a vytvoří se mezi biskupy upřímná, neotřesitelná základna pro skutečné přátelství mezi Poláky a Němci.

Mluvčí pro vysídlené Slezany z hrabství Glatz, Peter Grosspietsch, D-Lüdenscheid.

Sudetenpost, 14.1.2016, str. 16

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf